Robin Viktora (Dark Side): “Pomáháme hobíkům i MMA zápasníkům”

Je za vámi 10 let existence, vybudovali jste velký tým trenérů, dvě pobočky, jsou za vámi výsledky a máte jméno. Řekli jste si, že zvolníte a nebo už máte plány na další rozvoj?

Vždycky bylo v plánu otevřít druhý gym, ale byli jsme opatrní a proto nás docela překvapilo, jak rychle se naplnil. Čekali jsme, že návratnost investice potrvá déle než reálně trvala. To nás namotivovalo a teď už plánujeme další pobočku (smích). Už řeším prostory pro třetí gym s úplně jiným konceptem. Ty stávající jsou primárně zaměřené na skupinové lekce, asi sedmdesát procent veškeré naší aktivity jsou právě skupinovky. Jenže děláme i jiné typy služeb, individuální, fyzioterapie, osobní koučink a lifestyle konzultace, a na ty už nemáme tolik kapacity. A třetí gym bude vyloženě pro tyto individuální služby.

Prostor už máte vybraný?

Zatím je to tak na 90 %, máme zaplacený rezervační poplatek a jednáme o smlouvě, architekti nám dělají návrh. Je to bývalá pošta na Mendláku.

Takže se zase bude rozšiřovat tým trenérů?

To už se děje, teď jsme vzali dva nové trenéry a už je zaškolujeme, aby se to překrylo do období, kdy nový gym otevřeme. Je to docela stragl, odhadnout kapacitu. Snažíme se to nějak počítat, ale je to dost i pocitová věc, jak to bude musíš odhadovat (smích). Takže tým se rozšiřuje a podle mě bude expandovat neustále. Máme dost sofistikovaný nábor, nevezmeme jen tak každého trenéra. Ozývá se nám hodně lidí, ale abychom reálně někoho přijali, musí projít tříměsíčním zaškolovacím systémem, kdy vyžadujeme, aby investoval svůj vlastní čas. My jim ty tři měsíce neplatíme vůbec žádné peníze a oni k nám musí chodit, pravidelně se vzdělávat, učíme je naše metody, účastní se našich tréninků a postupně je zkouší vést. A z tohoto výběrového řízení, kdy se pět lidí zaškoluje, za ty tři měsíce vybereme dva nejlepší, u kterých jsme si jisti, že zapadnou do týmu a budou kvalitní. A teprve potom s nimi začínáme řešit práci a pouštíme je do praxe.

A odkud k vám trenéři přicházejí? Jaký mají background?

Asi nejvíc trenérů jsme vzali ze školy, lidi, co si dostudují buď fyzioterapii nebo kondičního trenéra. To je v Brně škola na úrovni, která každý rok generuje velké množství nových kondičních trenérů. A pak už je to jen o tom, aby nás nás znali, měli o nás povědomí a přistoupili na naši filozofii. Takže většinou kondičáci nebo fyzioterapeuti, ať už vystudovaní nebo z praxe. Teď máme třeba nového kouče Filipa, trenér s praxí, úplně random jsem na něj narazil v jednom fitku, kde jsem si byl zacvičit a dali jsme se do řeči. Takže třeba i takhle to může vzniknout, není to dogma, že bereme jenom kondičáky ze školy. Dost lidí z toho týmu jsou i naši bývalí members, kteří k nám chodili cvičit třeba pět let a probudili v sobě zájem o tu práci.

"Na začátku jsme byli pankáči…"

 

A když se budeme bavit o Dark Side teď a před deseti lety, změnil se v něčem přístup v tom, jak věci děláte, pohled na něco?

Myslím, že klient nepocítí rozdíl mezi tím, když jsem vedl trénink na začátku, oproti tomu, jak je to teď. Myslím, že je to pořád dost podobný zážitek. Ale co se hodně změnilo, je náš přístup, přístup týmu k tomu, jak to děláme. Na začátku jsme byli docela pankáči, neměli jsme vystudované žádné podnikatelské školy, takže jsme se hodili do vody a začli jsme se v tom podnikání učit plavat. A trvalo docela dlouho než jsme se naučili nějaké základní principy. Teď, myslím, už nějakou knowledge máme, získali jsme ji praxí i tím, že se vzděláváme. Takže přístup k tomu, jak to vedeme, je úplně jiný než na začátku. Ale i knowledge v rámci světa fitness a zdravého životního stylu se nějak vyvíjí. Když bereme ty nové lidi do týmu, tak mají nové poznatky, z výzkumu, protože se snažíme brát lidi, co se tomu věnují do hloubky. Řekl bych, že já osobně jako trenér jsem už na nižší úrovni než noví lidi, co k nám přijdou a mají tu knowledge jinde. Protože já už se trenérství tolik nevěnuju, řídím tým, dělám management a mám čtyři tréninky za týden. Takže nemám ani tolik praxe, zatímco lidi, co u nás trénují na full-time, mají třeba 25 hodin týdně.

Ale trénování by ses úplně nevzdal?

Mě strašně baví skupinové lekce, protože tam není až zas tak potřeba jít do hloubky. Když vedeš osobní koučink, tak potřebuješ s člověkem udělat diagnostiku, tréninkový plán, reagovat na jeho životní styl, vést ho za ručičku, tak je to mnohem víc práce než když ti přijde osm lidí na skupinový trénink. Tam už máš předchystaný tréninkový plán od někoho, kdo se tomu věnuje. Takže přijdu na skupinový trénink, vím, co s klienty mám dělat a můžu si užívat, že vytvářím dobrou atmosféru a to mě baví. To si chci nechat už navždy, protože je důležité udržet si kontakt s lidma. Takže teď mám čtyři lekce týdně, takové nutné minimum, stačí mi to, cítím se v tom dobře a naplňuje mě to.

A jak vypadá skladba lidí, co k vám chodí cvičit? Kolik procent jsou lidi z fitness, kolik je lidí, co vůbec nesportují atd?

Nejvíc jsou to hobíci, co potřebují dělat něco pro své zdraví a pochopili, že pohyb je důležitá součást životního stylu, dlouhodobého fungování a zdravého těla. Myslím, že v dnešní době to lidi už chápou víc. A to je přesně naše cílovka. Nemáme tady tolik profesionálních sportovců, kulturistů nebo lidí, kteří to dělají pro změnu tělesné kompozice. Víc lidí chodí za zdravím a dlouhodobou udržitelností. A myslím, že úplně všichni se chodí i socializovat, mají tady kamarády, berou to jako komunitu, které jsou součástí, což je pro nás taky důležitá věc. Aby se tady lidi cítili dobře, měli svoje kamarády na skupině nebo i v rámci týmu.

"Největší zájem je o kalisteniku…"

 

Takže sem chodí i lidi, co se pohybu nikdy nevěnovali, zvednou se od počítače a přijdou začít něco dělat…

Máme přímo lekci Pohybový restart, ta je přesně pro ně. Pro ty, co nikdy necvičili, nebo se zranili a teď mají v plánu se k tomu vrátit. A nebo pro lidi se sedavým zaměstnáním. Ale chodí k nám i hodně zvířat, lidí, co jsou na tom výkonnostně dobře. Máme to rozdělené, lekce jsou zvlášť pro začátečníky a zvlášť pro pokročilé. Pokročilí mají možnost chodit i na začátečnické, ale začátečníci nemůžou chodit na pokročilé. Tam už je fakt vyšší intenzita, je to víc zaměřené na výkon a můžou si tam fakt zamakat. Obecně je to docela široké spektrum lidí, od těch nepolíbených pohybem, až po profesionální zápasníky MMA, kteří na Oktagonu vyhrávají zápasy.

Na stránkách máte na výběr Pohybový restart, Kalisteniku, Atletickou divizi, Silovou divizi a Regeneraci, o co je největší zájem?

O kalisteniku, cvičení s vlastní vahou. To je dlouhodobý trend u nás. Z nějakého důvodu, který úplně neznáme. Možná je to i historicky dané, když jsem Dark Side zakládal, tak jsem se hodně věnoval street-workoutu a kalistenice, a ta původní sestava byla hodně zaměřená na tento typ tréninku. Je trend, že každý rok musíme přidávat víc a víc slotů tréninku kalisteniky.

Může to být i tím, že k tomu není potřeba žádný vybavení?

Určitě, zároveň je to docela komplexní, člověk odcvičí celé tělo a nic k tomu nepotřebuje, maximálně třeba hrazdu, nějaký trapend a může si odjet kvalitní komplexní trénink na celé tělo. Lidi se to tady naučí a přes léto, když se nechtěji zavírat v gymu, si můžou chodit zacvičit venku, využívat workoutové parky, protože mají už ví, co tam můžou všechno dělat. A těch workoutových hřišť je po Brně fakt hodně.

Stává se, že někdo začne cvičit a vy zjistíte, že by se měl věnovat něčemu jinému? A tak ho někam přesměrujete?

Ne v tom smyslu, že bysme mu zakázali někam chodit. Ale doporučíme jiný směr. Myslím, že všichni v týmu jsou schopni odhadnout predispozice klientů, i na skupinové lekci jsme schopni vidět typy postav, na co se člověk hodí. Takže hodněkrát se stává, že na pohybový restart přijde někdo úplně poprvé a já vidím, že je na tom docela dobře, i když třeba necvičil. Je talentovaný na pohyb, a když půjde na kalisteniku nebo na strenght division, tak se tam bude chytat, zládne to, a tak mu to doporučím. Je úplně zbytečné, aby ztrácel půl roku čas na pohybovém restartu, kde se učíme základy, protože stačí jeden trénink a už to chápe. A stane se taky, že někdo chce vyloženě cvičit s vlastním tělem a my na něm vidíme, že má typ postavy, který se na tento typ tréninku nehodí, tak mu doporučíme, aby si vyzkoušel i jiný trénink. Ale ho mentálně baví dělat tohle, tak prostě chodí na kalisteniku a je to v pohodě.

A u lidí, co chodí do gymu, musíte je odnaučovat nějaké chyby?

Určitě. Špatné techniky. Kolikrát se stává, že přijde člověk z fitka, který pět let posiloval na strojích, dělal jenom jeden typ tréninku pořád dokola, a přestalo mu to dávat smysl. Přestal mít progres, tak přijde za náma, abychom mu ukázali něco nového.

"Cvičím 15 let a teď se jeden pohyb učím od nuly…"

 

Takže ta jednostrannost samotná už je chyba.

Přesně, ale zároveň se naučí ty pohyby nějakým způsobem. Protože cvičí na nějakém izolovaném stroji a pak, když cvičí s vlastním tělem, tak není schopen se dostat do jiné pozice. Takže se musí vrátit na začátek, pracovat na rozsahu pohybu, vyrovnávat disbalance, naučit se správné pohybové vzory a potom už může plynule navázat na komplexní trénink. Takže se to stává běžně a myslím, že to je naprosto přirozené, i my se pořád učíme.

Když se bavíme o učení, my se i v rámci týmu navzájem trénujem, abychom sharovali knowledge a zjistili, jak to dělá ten druhý. Máme tu třeba Mirečka, kouče zaměřeného na kalisteniku, což mě baví taky. Tak jsem za ním zašel a požádal ho, aby mě trénoval a nastavil mi dlouhodobé cíle. A i já, který cvičí třeba 15 let v kuse, jsem zjistil, že u jednoho konkrétního cviku, kliku na bradlech, mám techniku, která není úplně optimální pro rozvoj, který chci dále budovat. A to já jsem měl ten pohybový vzor docela najetý, soutěžil jsem v tom, byl na tom výkonnostně fakt dobře. A teď jeden malý detail v technice a mně se to úplně nabouralo. Takže se ten pohyb učím znova, jak kdybych ho neuměl vůbec (smích). Člověk se v pohybu cvičí celý život.

To je super, že takhle sdílíte poznatky mezi sebou, abyste se všichni posouvali.

Pro nás je to docela důležité, máme vnitřní systém vzdělávání, kdy se na čtyři hodiny zavřeme do gymu a někdo z týmu připraví téma. Poslední školení jsme měli na téma vzpírání, Anička si udělala research, připravila osnovu a všechny nás naučila nějaký základ vzpírání. Takhle se to děje systematicky, další školení má někdo jiný na starosti. A snažíme se to nedělat jen čistě o tréninku, ale třeba i o marketingu, Burky, co nám dělá ho dělá, si vzal téma budování vlastního brandu na sociálních sítích. Protože pro trenéry je taky i sebeprezentace, my jsme schopni v rámci Dark Sidu jim poskytnout klienty, ale je důležité, aby si ten kouč budovali i svoji značku. Aby všichni věděli, že když přijdou za tímto člověkem, tak je to kvalitní člověk v oboru a můžou mu věřit. Takže se vzděláváme navzájem, abychom měli jednotnou interní filozofii.

Když sem přijdu, jsem kancelářská krysa, mám zkrácený vazy, lehkou nadváhu, tak co se mnou uděláte?

Nabídneme ti dvě možnosti. První - přijď si vyzkoušet první lekci zdarma na pohybovém restartu. Doporučil bych třeba chodit tři měsíce na Pohybový restart, jednou až dvakrát týdně, naučíš se všechny základy, co potřebuješ, zjistíš, jak s tělem pracovat, a potom klidně přejdi na pokročilejší lekce.

Druhá možnost, pokud vyhledáváš individuální přístup, chceš řešit konkrétní problém nebo jít víc do hloubky, tak běž na osobní koučink. Nejdřív přijdeš za některým z našich fyzioterapeutů na vstupní diagnostiku, udělá s tebou různé testování, pokecá si s tebou, už na první session trochu cvičíte, a na základě toho zpracuje celkový výstup pro trenéra, který tě dostane na starost. Ten ti pak na základě toho a podle tvých cílů nastaví dlouhodobou strategii trénování. A ty už pak chodíš pravidelně cvičit jen za svým trenérem a pracujete společně na progresu.

A jaká je minimální doba, kdy musí člověk chodit, aby to vůbec mělo smysl?

Myslím, že už navždy. Důležité je začít, třeba si dát ty tři měsíce jednou týdně, to je dobrý impuls do začátku, ale potom už nepřestat. Neříkám, že musíte už navždy chodit k nám, ale pak se hýbat na základě znalostí, které tady získáš. A pak nepřestat už nikdy. Nemusí to vypadat intenzivně, může to být pár mobilizačních cviků jednou za den, kdy tomu věnuješ třeba deset, patnáct minut. A už i to má velký efekt na zdraví pohybového aparátu a na to, že se v těle cítíš lépe. A pak je to víc o individuálních cílech. Někdo chce zhubnout, tak do toho musí šlapat trochu víc, a nejen trénink, ale i celkově upravit životní styl. Někdo se bude chtít připravit na nějakou soutěž, třeba běžeckou nebo jiný sport.

Chodí k nám profesionální MMA zápasníci, kteří se tím i živí

 

A z druhé strany, když chodím do gymu třeba deset let, tam jedu bomby na bench press, a teď přijdu sem, že bych se chtěl posunout, tak co uděláte se mnou?

Pokud ten člověk přijde s cílem vyhrát nějakou kulturistickou soutěž, tak mu nejsme úplně schopni pomoct a poslal bych ho jinam. Ale pokud přijde s cílem, že chce udržet svalovou hmotu, ještě ji navýšit, a nebo třeba zvednou výkony v nějakých cvicích, třeba zvednou víc na dead lift, tak ano. Vybereme vhodného kouče, který se věnuje silovému tréninku a nebo i změně kompozice a pošlu ho za Andy na lifestyle konzultaci,. Tam s ním poladí spánek, stravovací návyky, regeneraci, dá mu nějaké úkoly, které bude třeba připravit, mezitím bude komunikovat s koučem, který bude nastavovat tréninkový plán. Takže s takovýmto člověkem bysme určitě pracovali víc individuálně než s člověkem, který přijde z kanclu.

A chodí sem třeba i nějaký profi sportovec, atlet, hokejista?

Jo jo, v rámci profesionálního sportu máme zaměření bojové sporty. I naši členové týmu se tomu věnují, já například boxuju pravidelně jednou týdně, máme tady Filipa a další kluky, kteří chodit pravidelně třikrát týdně na grappling. Takže i my sami k tomu máme docela blízký vztah, a směřuje to k tomu, že chceme pomáhat profesionálům, aby měli lepší výkony. Chodí k nám asi tři profesionální MMA zápasníci, kteří se tím i živí. A pracujeme i s fotbalisty, třeba Kuba je bývalý fotbalista, teď ještě dělá v repre na futsale, jezdí, hraje zápasy a dělal fyzioterapeuta Zbrojovce.

Takže se věnujeme i sportovcům a hlavně teda profi zápasníkům, grappleři, Honza Stach k nám chodí na přípravu, to je docela král v tom oboru, Andrej Kalašnik, hvězda na úrovni, která vyhrává ty největší turnaje. Další zajímavej člověk, co k nám chodí, je Calin, zpěvák, celebrita, ale on se chová jak profesionální sportovec. Trénuje šestkrát týdně, dvoufázově, je zaměřený na bojové sporty, MMA, Muai Thai, a do toho k nám chodí na dva tréninky týdně v rámci silové a kondiční přípravy. Takže on jede od pondělí do pátku tréninky a o víkendu zpívá na koncertech pro statisíce lidí. Takže toho bych bral taky jako profi sportovce, i když reálně se tím neživí a nejezdí na soutěže. Doufám, že si někdy dá nějaký zápas, protože by to byla fakt škoda nevyužít toho, co má natrénováno.

A dá se u vás řešit nějaká rehabilitace, po úraze apod.?

Ano, část týmu jsou vystudovaní fyzioterapeuti a momentálně nabízíme službu fyziokonzultace. Legislativně je to složitější, my momentálně nemáme gym jako zdravotní zařízení, takže reálně nemůžeme poskytovat fyzioterapii jako takovou, ale konzultace dělat můžeme. Takže člověk, který má po nějakém zranění, má za sebou základní rekonvalescenci, u nás může začít s rehabilitací, dostat se zase zpátky do tréninku. A vlastně i mezi members, kteří chodí na lekce nebo koučink, si někdo občas zrakví rameno, nebo se přetíží, něco se mu stane. A v takovém momentě dokážou fyzioterapeuti pomoct i s tímto. A máme právě v plánu u toho třetího gymu to dělat oficiálně, mít ho zkolaudovaný jako zdravotní zařízení, abysme mohli nabízet i fyzioterapii jako takovou.

"Velký trend je kompenzace sedavého zaměstnání"

 

Věc, kterou už jsme nakousli - rozjeli jste samostatný projekt Movement office, v rámci kterého nabízíte firmám a jejich zaměstnancům kompenzaci sedavého zaměstnání, zlepšení pohyblivosti atd. Jak se tomuto projektu daří?

Zrovna včera mi říkal Fero, který to má na starosti, že v květnu a v červnu už máme naplánovaných nějakých 15 workshopů. Chceme, aby se tento projekt rozrůstal, věnujeme mu docela hodně úsilí, pořád to ale máme jako investici, není to ta největší část naší práce. Ale máme stanovený tým jen pro tento projekt, aby do toho šlapali, co se týče obchodní činnosti, vývoje služby jako takové a vzdělávání. Má to pro nás obrovský potenciál, je to cesta, jak se dostat k nové cílovce a i k lidem, kteří nemůžou chodit cvičit sem k nám do tělocvičny. My přijedeme do firmy, vymezí se tam nějaký prostor, třeba sklad, zasedačka, cokoli, a tam uděláme workshop. Náš zákazník už nejsou koneční lidi, co přijdou na workshop, ale firmy. Ty potřebují dělat benefity pro svoje zaměstnance a tohle je jedna z cest, jak můžou poskytnout lidem nějaké zlepšení. Aby se jim ulevilo od bolesti, aby se naučili něco nového, aby mohli efektivněji pracovat. A je to i trend, takže si myslím, že se docela trefujeme do směřování této oblasti.

V referencích máte už docela velká jména…

Jojo, je to tak, že přijedeme a uděláme jednorázový workshop na dvě hodiny. Z toho mají nějaký výstup, pošleme jim pdfko s videama se cvikama, co jsme tam probrali, shrnutí informací, co jsme prezentovali. A mnohdy to dopadne tak, že pak mají zájem o dlouhodobější spolupráci. Takže některé z těch firem v referencích už jsou naši dlouhodobější partneři. My jezdíme za nimi, jednou týdně, jednou za 14 dní a děláme tam pravidelné skupinové nebo i osobní tréninky. A oni už to mají jako rutinku, oni v rámci své pracovní doby můžou jít na hodinu si s námi zacvičit, rozhýbat se, a pak jdou zase dál pracovat. A takhle my to směřujeme, že s těmi firmami ideálně pracujeme dlouhodoběji, na pravidelné bázi. Druhá možnost je, že oni jezdí za náma do gymu. Jsme schopni v rozvrhu vymezit čas, v tuhle hodinu je to pro vás, přijďte, klidně třeba 20 lidí a můžete si ten trénink odcvičit u nás.

Fyzický rozvoj posouvá i psychiku a mentální výkonnost, zlepšuje to pracovní flow, apod. Vnímají to ti šéfové firem takhle, nebo je to prostě pořád víc jen nějaký benefit?

Je to hodně individuální, firmy, které to vidí jako věc, která se jim vrátí, určitě jsou a není jich málo, ale pořád je i hodně těch, co prostě si řeknou, máme budget a musíme ho utratit, tak třeba uděláme tenhle teambuilding. 

"Naprostým základem je autenticita"

 

Koukal jsem na film, co jste dropli k desátýmu výročí, líbila se mi tam spousta věcí, třeba i to, jak lidi na konci říkali, co je pro ně Dark Side. Někdo tam zmiňoval komunitní duch, přátelskej, že si na nic nehrajete, že to je pořád hodně friendly. To je asi něco, co si chcete udržet do budoucna, neplánujete tady chodit v oblecích atd? (smích)

Úplný základ je autenticita, v úspěchu, ve všem, kde tak inspiruju od lidí, tak všichni jsou autentičtí. A pro nás je autentické být rodinní, mít dobré kamarády, dobré vazby mezi sebou a do toho hodně cvičit. Na tom to celé stojí, vedu to já, Burky a Fero, a my to máme nastavené úplně stejně, my se potřebujeme bavit s lidma, jezdit na teambuilding, jezdit na soustředění, jít na pivo s kamarádama. A to se snažíme přenášet do našeho podnikání a do práce celkově, je to pro nás přirozená věc a nikdy to nevymizí, protože to je součást nás jako takových. A máme na tom postavené celé fungování, děláme pro lidi i něco navíc, snažíme se dělat i nějaké komunitní akce. Protože pak se všichni cítí být součástí komunity a rodiny. Nebo aspoň doufám, že to tak je (smích).

A co se týče nějaká zpětné vazby, vy vidíte lidi, jak vám rostou pod rukama, takže zpětná vazba je tam neustále?

Jo, organicky samozřejmě, ale děláme to i tak, že dvakrát za rok pošleme dotazníky všem members, sbíráme data a vyhodnocujeme je. A úmyslně to děláme jako anonymní, protože tam nám lidi dokážou říct upřímně, co je sere. A to je to, co my potřebujeme nejvíc. Takže za konstruktivní kritiku od lidí, co se dlouhodobě chodí, jsme nejvíc šťastní.

A je někdo, kdo je s vámi od pravěku?

Jeden klient, Vašo, je úplně první klient Dark Sidu na osobní koučink, a je s náma doteď. Už docela blízký kamarád, se kterým řeším osobní věci. Pochází taky z Karviné, takže k sobě máme blízko. A takových je víc, třeba Ondra, my mu říkáme OG member, začal na Václavské, a on bez jediné pauzy chodí doteď. Těch osm nebo devět let. Prošel si úplně všemi našemi službami, osobní koučink, skupinový, fyzioterapii, až po to, že jsme mu umožnili, aby si sem chodil cvičit sám, protože on vlastně už všechno umí. A on je vlastně tak trochu součástí toho týmu, i když s námi nepracuje, ale bereme ho tak.

Jak je to aktuálně s trendy, je nějaký směr, kterým se chcete vydat?

Myslím, že další směr jsou individuální služby. Skupinové lekce máme už docela zaběhlé, víme, jak to dělat, aby lidi měli progres, aby byli spokojení. A pořad se to samozřejmě vyvíjí, ale už tam není ten rapidní progres, že by nastal nějaký gamechanger. A proto je příležitost v individuálních službách, i skrz to, že trend a trh směřuje víc k individualitě, lidi budou čím dál víc chtít pracovat na sobě v rámci svých vlastních potřeb.. A je to samozřejmě o tom jít víc a víc do hloubky, studovat nejnovější poznatky a zkoušet je v praxi.

"Nesmíš přestat zkoumat jiné metody"

 

A je něco, co dělat nechcete, i když to po vás lidi chtějí nebo se o tom mluví?

Teď je dost kontroverzní téma, metoda, která se jmenuje goata. Bohužel to dopadlo i tak, že s jedním člověka z týmu jsme museli rozloučit, bylo tam toho víc, ale bylo to i kvůli tomu, že se namotal na tuto konkrétní metodu. Za nás to není něco, co bychom chtěli prezentovat. Naopak si o ní myslíme, že nemusí přinést žádný užitek a může být ke škodě. Nemyslím tím v té fyzické praxi, ale už jenom tím, že se člověk se zaměří na jednu věc, a vidí to jako jediný správný směr, tak přestane být otevřený vůči  dalším metodám, přestane zkoumat, a to si myslíme, že není správná cesta. Takže to klidně řeknu na plnou hubu, že goata je úplná píčovina a nechceme ji prezentovat.

A jaký jsou její principy?

Je to takové izometrické cvičení v různých statických výdržích. Oni prezentují, že existuje nějaký správný a univerzální pohybový vzorec člověka, že jsme nějak vznikli a historicky bysme se měli nějak hýbat. A je to přesně takhle, v těchto úhlech, tímto směrem, takto máte mít vysazenou pánev a takto různé detaily. Chodidla musí někde směřovat, musí být kotník v nějaké výšce, prostě do detailu popsaná nějaká metoda, jak by to mělo vypadat správně. No a to je podle nás prostě blbost.

Nerespektují individualitu člověka a popírají celý výzkum, který se doteď dělal. Určité cviky z té metody, nějaké principy jsou docela legit, nějaké izometrické výdrže budou vždycky fungovat v odstranění bolesti nebo ve vybudování silové kapacity, to je ok, ale postavit na tom jedinou správnou cestu je úplný nonsens.

Ono je to tak jednoduché, že když to člověk nevidí komplexně, tak je strašně snadné tomu uvěřit. A vy si potom připadáte, že jste přišli na něco úplně geniálního a víte něco víc než ostatní a můžete z toho benefitovat. Je to takové trošku až náboženství.

Ale kde to vůbec vzali?

Američani to vymysleli na základě pozorování domorodých kmenů a profesionálních sportovců, kteří mají tu nejlepší výkonnost a nezraňují se. Ze slow motion detekovali, že takhle to prostě má vypadat a takhle to funguje. A pokud se budete hýbat tímto způsobem, tak budete mít nejlepší výkonnost na světě. A postavili na tom marketing.

Já jsem si to sám vyzkoušel, dal jsem tomu půl roku svého života, abych pochopil, jestli to má nějaký smysl. To já dělám obecně ve všem, je dobré si projít tou praxí, vyzkoušet si to, a pak nějak zhodnotit. Takže tímto jsem si prošel, nemám to tak, že bych to jen viděl na internetu a hned to jen tak disoval. Dokonce v něčem mi to i pomohlo, trochu se mi snížila bolest v kyčli. Ale ten důvod není ten, že goata je geniální, ale to, že jsem změnil na nějakou dobu způsob tréninku, vyšel ze své komfortní zóny. Když tohle uděláte, jakkoliv, tak vás to vždycky nějak posune. A tím, že to začne dělat spousta lidí a zjistí, že jim to trochu pomohlo, tak je z to modla, správný směr a všechno ostatní je bulshit, už nikdy neposilujte, protože pak budete mít zrakvené koleno.

U doplňků stravy je to tak, že bys je měl rotovat, protože tělo si zvykne, začne je posílat pryč a přestanou fungovat, platí to podobně?

Úplně stejný princip.

A jak často má smysl měnit trénink?

To můžu říct jen ze své osobní praxe, protože si myslím, že tohle bude individuální. Já potřebuju v průběhu roku aspoň dvakrát změnit typ svého tréninku. Takže v se během léta vracím k učení nějakých nových prvků kalisteniky, protože to můžu dělat i venku, baví mě to, není to intenzivní z hlediska vytrvalosti, je to spíš takové statické a silovější. Potom na podzim a v zimě mám rád spíš nějaký silový trénink, a vím, že když dávám tu půlroční odmlku, než začnu nějaké maximální váhy, tak se potom posunu lépe než kdybych jel celý rok jen toto. Ale tohle je moje osobní zkušenost, člověk může cvičit i pět let stejnou věc, pokud mu to dává smysl, záleží na tréninkovém plánu. Platí, že v rámci nějakého jednoho cíle, třeba zvednout větší váhu, je potřeba i tak dělat velkou variabilitu. Když budu cvičit tři cviky furt dokola, tak to nebude fungovat, jako když tam udělám nějakou malou změnu. Takže i v rámci jednoho cíle je potřeba být komplexní.

Zapojujete do tréninku nějaké formy dechových technik?

Máme nějaký základní baseline, jak by měl člověk dýchat v průběhu silového tréninku. U těch našich lekcí ten dech hraje velkou roli, ale nemáme vyloženě meditační trénink. To zatím děláme jen v rámci regenerační session, kde používáme i dechové techniky, ale není to něco, čemu bysme se věnovali úplně do hloubky. Třeba na těch pohybových restartech učíme silově dýchat, tzn. aktivovat hluboký stabilizační systém, aby podržel zátěž, když si na sebe někdo naloží nějakou váhu. Toto jsme schopni předat, sami to máme prožité, nastudované.

Většina těch forem tréninku, co máte, jsou aktivační formy cvičení. Byla už myšlenka, že byste třeba měli i jógu a podobně, něco klidnějšího?

Zatím jen zmíněná regenerační session, té přidáváme víc, abychom vyvážili jiné formy tréninku, ale že bysme s tím měli nějaký větší záměr, to ne. To už je pak zase víc věc fyzioterapie, pro lidi, co potřebují zklidnit, máme v plánu dělat nějaké hmatové techniky, manuální terapie a podobně. Ale nejsme toho až tak zastáncem, že bysme u nás plánovali třeba jógu nebo pilates, to ne. Ještě mě možná napadá Movement, kde si vyloženě hraješ s pohybem, rozvíjíš se tak, že máš lidi kolem sebe, kteří ti pomáhají dostat se do různých situací, kde ty sám nepůjdeš. A zároveň jde o koordinaci těla i do různých jiných směrů než jenom lineárně nahoru nebo do strany.

Autor článku: Tomáš Kouřil