Sukralóza a její vliv na a životní prostředí

Sukralóza v těle

Sukralóza a lidské tělo Sukralóza byla poprvé vyrobena v roce 1976, přičemž větší popularitu začala získávat od roku 1999. Aktuálně se používá přibližně v 80 zemích ke slazení potravin a nápojů bez obsahu kalorií a sacharidů z cukru. Vyrábí se tzv. chlorováním sacharózy a jde o chemickou sloučeninu tří atomů chlóru a sacharózy spojených kovalentní vazbou, která se v přírodě vyskytuje v nejtvrdších minerálech (diamant,křemík,..). V potravinách najdeme vazbu vodíkovou. Kvůli tomu není trávící systém schopen sukralózu efektivně rozkládat a výsledkem tak je, že tělo absorbuje pouze minimum nebo žádné kalorie, a až 90 % sukralózy je z organismu vyloučeno.

Co se tedy vlastně stane s tím zbytkem sukralózy, která se vyloučí z organismu? Samozřejmě se dostává do kanalizačního systému. A v tomto bodě přichází otázka, co se s ní děje dále.

Rozkládá se sukralóza v čističkách?

Sukralóza se přes kanalizační systém dostává do čistíren odpadních vod. Ty pracují pomocí metod mechanického a biologického čištění. Enzymy v mikroorganismech, které zprostředkovávají biologické čištění, jsou primárně nastaveny na zpracování svých přírodních substrátů a u nepřírodních látek je jejich účinnost výrazně nižší.

V případě umělých sladidel se může efektivita čistíren odpadních vod výrazně lišit podle typu sladidla. Zatímco množství cyklamátu nebo sacharinu je během čištění redukováno o 93 – 99 %, u ostatních umělých sladidel (včetně sukralózy) je situace horší. Podle studií, které systematicky vyhodnocovaly rozpad a odbourávání sukralózy [3, 4], nedocházelo k degradaci (nebo pouze minimální) sukralózy při vystavení vysokým teplotám, různým hodnotám pH, hydrolýze, působení mikroorganismů, chlóru, ozónu, aktivního uhlí nebo UV záření.

Sukralóza se tak z čistíren dostává do povrchových vod a následně do prakticky celého ekosystému. Posoudit vliv na životní prostředí pak není úplně jednoduché, protože se jedná o dlouhodobé působení relativně nízkých koncentrací sukralózy.

Chování sukralózy v ekosystému

Studie z roku 2012 [5] potvrdila, že fyzikálně-chemické vlastnosti sukralózy vedou k jejímu uvolňování do životního prostředí. Přestože se sukralóza v přírodě v podstatě vůbec neodbourává, nebyla v rámci této studie prokázána její akumulace v živých organismech a zároveň u vodních rostlin, řas, korýšů a ryb nebyly pozorovány žádné nežádoucí účinky sukralózy. K podobným výsledkům došla také dřívější studie z roku 2010. [6]

Studie vědců z University of North Carolina ve Wilmingtonu z roku 2009 [9] zjistila, že sukralóza, která se neodbourá v čistírnách odpadních vod, vstupuje do vod Golfského proudu, který cirkuluje v Atlantském oceánu od pobřeží Severní Ameriky po Evropu a Afriku. Poté, co výzkumný tým odhalil přítomnost sukralózy v řece Cape Fear v Severní Karolíně, postupně prováděl odběry vzorků na trase Golfského proudu na pobřeží Severní Karolíny a Floridy. Všechny vzorky odhalily přítomnost sukralózy a pokud se tedy sukralóza dostává do Golfského proudu, teoreticky se tak dostane do všech míst, kterými Golfský proud prochází.

Příme negativní účinky naživé organismy tak zatím zjištěny nebyly. Avšak koncentrace sukralózy v životním prostředí se postupně zvyšují a účinky vyšších koncentrací nejsou doposud známé. Podle Švédské agentury pro ochranu životního prostředí mohou určité úrovně koncentrace sukralózy vést k poškozování kolonií sinic a členovců. [8] Z tohoto důvodu je ve skandinávských zemích považovány za bezpečnější sladidla acesulfam a aspartam, které se do životního prostředí prakticky nedostávají.

Závěr

Je tedy třeba říct, že momentálně existuje pouze velmi omezené množství studií, které by zkoumaly dlouhodobý vliv sukralózy na životní prostředí, divokou zvěř a vegetaci. Není tedy jasné, jaké škody může dlouhodobé působení sukralózy způsobit. Co se stane, pokud budeme vystaveni chemikáliím, které neumíme odbourávat, po dobu 20 a více let? Podle vědců je nutné nyní začít sukralózu monitorovat, protože existuje riziko, že by dlouhodobý negativní vliv na životní prostředí mít mohla.

V dalším článku se budeme zabývat vlivem sukralózy na organismus - inzulinovou senzitivu a mikroflóru v trávícím traktu.

Reference:

3. Lindsay Soh, Kristin A. Connors, Bryan W. Brooks, and Julie Zimmerman. Fate of Sucralose through Environmental and Water Treatment Processes and Impact on Plant Indicator Species.Environmental Science & Technology 2011

4. César I. Torres, Smitha Ramakrishna, Chao-An Chiu, Katherine G. Nelson, Paul Westerhoff, Rosa Krajmalnik-Brown. Fate of Sucralose During Wastewater Treatment. Environmental Engineering Science 2011

5. Knut ErikTollefsen, Luca Nizzetto, Duane B.Huggett. Presence, fate and effects of the intense sweetener sucralose in the aquatic environment. Science of The Total Environment

Volume 438, 1 November 2012

6. Adam Lillicrap  Katherine Langford  Knut Erik Tollefsen. Bioconcentration of the intense sweetener sucralose in a multitrophic battery of aquatic organisms. Environmental Toxicology 2010

7. Omran A., Ahearn G., Bowers D., Swenson J., Coughlin C. (2013). Metabolic effects of sucralose on environmental bacteria. J. Toxicol. 2013

8. Brorstrom-Lunden E, Svensson A, Viktor T, et al. Measurements of sucralose in the Swedish screening program 2007, part 1 and 2, sucralose in surface waters and STP samples. 2008

9. Ralph N.Mead, Jeremy B.Morgan, G. Brooks Avery Jr., Robert J.Kieber, Aleksandra M.Kirk, Stephan A.Skrabal, Joan D.Willey. Occurrence of the artificial sweetener sucralose in coastal and marine waters of the United States. Marine ChemistryVolume 116, Issues 1–4, 20 November 2009