Robin Viktora: „Lidi buší ve fitku, ale pak přijdou k nám a neumí udělat dřep.“
Robin Viktora, člen týmu ForActiv.cz, je spoluzakladatel pohybového studia Dark Side Movement, které sídlí v Brně na Václavské ulici. Učí v něm komplexně rozvíjet pohybové schopnosti a zlepšovat fyzickou a potažmo i psychickou kondici. Studio Dark Side Movement funguje teprve chvíli, ale už si do něj našly cestu desítky nadšenců do pohybu i spousta těch, kteří chtějí zlepšit kondici a zdraví.
O vaše lekce už je docela velký zájem. Dělali jste nějakou formu reklamy?
Nebylo ani třeba, zafungovalo doporučení. Lidi, myslím, od nás odcházejí spokojení, a tak se to samovolně rozneslo.
Kolik lekcí máte do týdne?
Už docela dost. Každý den kromě neděle je ranní mobilita, což je něco na styl jógy. Lidi se rozhýbají, rozdýchají a začnou tedy den nejlepším způsobem - aktivně. Další lekce se věnuje stojce, je v plánu lekce pro děti, pak mobilita, síla a movement, kde se dělají různé pohybové hry.
Předpokládám, že to máš jako práci na plný úvazek?
Ano. Živím se tím v podstatě od té doby, co jsem se přistěhoval do Brna. To znamená někdy od září 2015. Úplně ze začátku jsem si našel práci v MyGymu, to je fitko v Bohunicích. Měli tenkrát den otevřených dveří, tak jsem se přišel zeptat, jestli nemají zájem o lekce. Vyšlo to a já tam začal dvakrát týdně pořádat pohybové semináře.
Potkal jsem i první nadšence, kteří chtěli trénovat formou osobního přístupu, takže se začla budovat jakási menší komunita, a teď se mi povedlo, že se mi splnil sen, že se tím dovedu uživit.
A když se vrátíme k těm lekcím, můžeš je všechny popsat?
Jasně. Je pět druhů lekcí, první je ta ranní mobilita. Obsahuje prvky jógy, různé protahování a kloubní cvičení, což tě nastartuje do nového dne. To děláme takovým poklidným tempem, pustíme klidnou hudbu, pomalu se protahujeme, správně dýcháme a podobně.
Potom je odpolední mobilita, ta už je trochu akčnější. Taky se věnujeme kloubům, různým strečingům, ale je to specifické v tom, že jde pokaždé o jinou část těla. Na každé lekci sice projedeme všechno, ale vždy se u něčeho zastavíme a protahujeme třeba kyčle.
Potom je stojka, kterou učí Jirka. Jde o to, že se lidi učí stát na rukách, což je docela sranda (smích). Jednak je to docela zábava, ale ten cvik má i hodně benefitů.
Má tam různé lidi, na různé pohybové úrovni, a všechny učí od základů stojku na rukách. Jde o dlouhodobý proces, není to tak, že tam přijdeš a hned umíš stojku, to ne. Musíš se tomu věnovat i ve volném čase.
U stojky asi zapojuješ svaly celého těla?
Jasně. Existuje vzorec, podle kterého my tvoříme tréninkový plán…a třeba zrovna stojku já používám jako náhradu vertikálního pressu. U toho máš tělo kolmo k zemi a zvedáš něco nad hlavu. No a buďto zvedáš činku, a nebo se to dá nahradit třeba tou stojkou. Já dělám ve stojce kliky. Mimo to má stojka taky hrozně dobrý efekt na ramena a jejich kondici, otevřenost…
Další lekce je síla, která probíhá třikrát týdně. První je s externí vahou a druhá s vahou vlastní, kde se cvičí třeba na kruzích.
Poslední lekce je v sobotu formou takzvaného kruháče.
Mě oslovuje ta ranní mobilita, to je určitě atraktivní i pro spoustu lidí, co sedí celý den v kancelářích.
Takoví lidi tam právě chodí, je to docela různorodá skupina.
Jak moc různorodá?
Hodně. Máme tam třináctileté děti, ale taky padesátiletého pána, který zvládá stojku na rukách. Jde o široký okruh lidí, což je právě to, co mě na tom baví. Chodí tam spousta mladých lidí bušit, spousta lidí, co jsou ajťáci a sedí v kanclu, takže si to chtějí pohybem vykompenzovat.
Pak máme ještě jednu lekci, movement, kde se komplexně rozvíjí pohyb. To vede Olda, dělá základy akrobacie, pohybové hry, dostáva lidi do situací, které musí řešit pohybem. Což je super, u toho si zaposiluješ, protáhneš se a hlavně zapojíš mozek, protože nad tím musíš přemýšlet. Tohle má velký ohlas, možná i proto, že tady v Brně nikdo další takový koncept nemá.
A jaké situace konkrétně myslíš?
Na příklad cvičení, při kterém si stoupneš na jednu nohu a proti sobě máš parťáka, který taky stojí na jedné. Zapneme stopky, běží pět minut. Ty celou dobu stojíš na jedné noze s tím, že toho parťáka různě požďuchuješ. Tvůj úkol ale není shodit ho na zem, ale pomoct mu rozvíjet balanc. Smysl toho je v tom, že když stojíš na jedné a soustředíš se jen na jednu stranu, tak ti to v těle léčí strašně moc disbalancí. A takových her máme spoustu.
Pak se dělají základy akrobacie, takže se vracíš do dětství tím, že děláš kotouly a podobně. Je to zábava a ještě si při tom zamakáš. Takže tě vyloženě baví se hýbat.
To vypadá, že jste nastartovali nový trend. Jinak teď je třeba hodně populární crossfit…
Jo, crossfit je hodně zaměřený na výkon. U nás se tomu blíží ta silová lekce, která je do určité míry crossfitu podobná. Máš jeden kruhový trénink, kde zkrátka makáš. Což lidi taky potřebují. Jinak mimo to děláme ještě workshopy…v Brně máme každou neděli strečink, takový specifický strečinkový protokol.
Myslím, že každý si mezi těmi lekcemi najde to svoje, že těch konceptů máme spoustu.
A vyběhnete třeba někdy ven?
Jasně, třeba celé léto jsme vyloženě cvičili venku. Občas taky jdeme s klienty, co chtějí dělat parkour a podobně. Nebo s jednou klientkou chodím cvičit do přírody - pověsíme si kruhy na strom a jedeme. A to stačí, nepotřebuješ vlastně nic víc.
Jakmile bude zase počasí, tak mám určitě v plánu udělat jednu dvě lekce zase venku. Na čerstvém vzduchu je to samozřejmě super.
A lidi chodí i na parkour?
Jo. I když nechci tomu říkat úplně parkour. Mám kamaráda, Gabea, se kterým trochu spolupracuju, on po Brně postavil všechny ty nové parkour hřiště. A tam se dá dělat strašně moc věcí, proto jsem tam umístil i některé lekce, kde byly prvky parkouru. 100% parkour to ale není. Na těch hřištích využiješ třeba tyče, na kterých se učíš balancovat, učíš se přeskakovat věci a podobně.
Ono se tohle všechno dá asi využít jako dobrý základ pro fitness, ne? Když by chtěl někdo začít vyloženě třeba s posilováním, tak toto mi přijde jako ideální cesta, jak dostat tělo do nějaké formy. A pak teprve začít nabírat. Vždycky se totiž najde někdo, kdo celý týden sedí v kanclu, pak se ve fitku na patnáct minut projede na rotopedu a hned jde zvedat stokilovky. No a samozřejmě je pak v háji.
Zrovna tuhle přišla paní, co říkala, že má instruktorku fitness, ale že vyloženě jen zvedá činky, aniž by se nějak rozvíjela. Takže si nás našla na Facebooku, začla k nám chodit, a říká, že je to něco úplně jiného. Nejdřív je třeba vrátit se k základům, ke správné funkci kloubů a svalů, a pak teprve začít někde makat.
Dnešní mainstream je takový, že na jakékoli základy vůbec nebere ohled.. Lidi přijdou do fitka, kde začnou bušit, a myslí si, že budou mít nějaké výsledky. Ty výsledky pak docela mají, ale ne dlouhodobě.
Z dlouhodobého hlediska nebudeš zdravý, když budeš jen mechanicky zvedat jak stroj. Pak ten člověk přijde za náma, já mu řeknu, ať si dřepne, a on nezvládne ani to. A to je základní odpočinková pozice! Každý člověk by měl být schopný dřepět na patách třeba dvacet minut v kuse. Je to zdravé pro kyčle, pro kolena, pro kotníky. To samé obyčejný vis, kdy se pověsíš na hrazdu. Lidi nedokážou půl minuty viset za ruce. Při tom by to člověk měl zvládnout pohodlně tak na dvě minuty.
Spousta lidí neudělá ani pět shybů…
Shyb už vůbec. A když, tak ve zkráceném rozsahu. Kdežto my všechny cviky, co děláme, děláme v plném rozsahu. Na příklad při kliku jdeme až dolů, dokud se nedotkneš hrudníkem země. A pak zase nahoru do propnutých loktů. No a lidi zkrátka neudělají ani kliky, což je smutné.
Věnujete se i kalistenice?
Jasně. Většina těch silových lekcí zahrnuje kalisteniku. Já třeba cvičím vrch těla na gymnastických kruzích. Plus stojky a nějaké doplňky s kettlbelly, ale jinak všechno je v podstatě kalistenika.
Jinak na rozvoj horní části těla bohatě stačí právě ty kruhy. To je nejefektivnější nástroj pro budování síly vrchní části těla. Zatímco na spodní část je ideální osa a vzpěračské věci. To znamená hluboké dřepy a mrtvý tah.
Kruhy jsou celkově hodně praktické, pověsíš je kdekoli a uděláš s nimi strašně moc. Zajímavé je, že na kruzích můžeš dělat všechny cviky, co se dělají na příklad s TR-X a ještě hromadu dalších.
Tam funguje i určitý transfer, přenos síly. Když je někdo dobrý na TR-X a pošleš ho na kruhy, tak není schopný udělat základní věci. Naopak člověk, co zvládá základ kruhů, dokáže na TR-X to samé, co trénovaný člověk.
Jaký byl prvotní impuls, co tě přivedl až k pohybovému studiu?
To je dlouhá historie. Jirka Smiga chtěl původně psát blog, hodně kvůli tomu studoval, přečetl x knih od zahraničních kapacit a různých alternativních učitelů. A já ho potkal právě v této době, kdy jsem byl na podobné vlně. Napadlo nás vytvořit skupinu, takže jsme oslovili pár lidí, kteří měli podobný pohled na věc, a pak jsme začli fungovat.
Ty informace se postupně sbírají a přichází k tobě i díky tomu, že se okolo toho pohybuješ. Já jsem dělal různé věci už od mala. Třeba už v šesti letech Wing-chun, což je kung-fu, pak házenou, aikido, capoeiru, judo…no a přitom všem nasbíráš spoustu zkušeností a pohledů na věc…
Prošel si toho dost…cvičení, míčové sporty, bojová umění…
Ano, a je to výhoda. Díky tomu, že je i to, co dělám současně, natolik komplexní.
Zrovna ty bojové umění teď docela frčí…
Jo. My máme studio napůl s Jungle, což je jeden z nejúspěšnějších klubů brazilského jiu-jitsu v Evropě.
Brazilské jiu-jitsu se taky hodně dostává do povědomí, a není to úplně nepodobný tomu, co děláme my. Nejde primárně o to, se na tréninku domlátit, ale musíš naopak přemýšlet nad spoustou situací, nad spoustou technik, kterých je opravdu hodně.
Snažit se v boji nasadit jednu určitou techniku je strašně těžké. Vypadá to jako jednoduchá věc, naučit se jednu sadu pohybu, ale je to právě naopak. Protože je milion východisek, jak řešit konkrétní situace.
A jakou máte kapacitu?
U BJJ bylo na posledním tréninku 25 lidí a to už bylo na hraně. Ideální je 15-20. My to takto chceme udržet – lidi mají jistotu, že půjdou na trénink a vždycky se jim bude někdo individuálně věnovat, že se jen neztratí v davu a nebudou vědět, co se děje. Proto kolem těch 15 lidí je ideální.
A ty cvičíš s lidma taky?
Ano, cvičím a do toho je ještě musím hlídat. Takže jsem každej večer úplně hotovej (smích).
Pro úplnost ještě dodejme, že informace o studiu Dark Side najdete na Facebooku.
Autor článku: Tomáš Kouřil