Tomáš Kaltofen (Elkov Kasper): „Letos se nám povedly české závody, plánujeme další sezónu“

Aktuálně se chystáte na soustředění ve Špindlerově Mlýně, co vás tam všechno čeká, jak je vůbec takové soustředění pojaté?

PK: Dneska tam odjíždíme, jde o první týmové soustředění s novými posilami na příští rok. Začínáme v pátek nějakou kratší procházkou a v neděli končíme. Je to spíš teambuildingové setkání, budou se řešit organizační věci, zkoušení oblečení, přileb, plánování sezóny. Tým se může v klidu sejít pohromadě a ještě to není vyloženě o tréninku.

Takže je to i tom, aby se noví členové sehráli s ostatníma, aby si všichni rozuměli…

PK: Přesně tak, tůry jsou od toho, že se tam chodí v různých skupinkách, míchají se dvojice, trojice, čtveřice, prolíná se to, kluci mají možnost se víc poznat. Jeden večer je pak jen v jejich režii, kdy si udělají v poklidu takový závodnický teambuilding.

Teď končí sezóna 2025, když byste ji měli zhodnotit, co považujete za největší úspěchy a kde je podle vás prostor pro zlepšení?

PK: Letos jsme prošli obměnou, vzali jsme hodně mladých závodníků, chtěli jsme podpořit kluky, co přicházeli z juniorů. Jeden z největších úspěchů bylo komplexně Mistrovství republiky, jeden z vrcholů týmu, kdy Tomáš Přidal obsadil třetí místo v elitním závodě, měli jsme tři jezdce v TOP 10 v těžkém závodě, který byl čistě o výkonnosti, potom i vyhráli závod do 23 let. Byli úspěchy i na dalších závodech, které jsou pro nás důležité, ať už je to Czech Tour, kde jel výborně Tomáš Přidal, nebo Okolo Jižních Čech, opět pódiové umístění. Takže české závody se nám povedly na jedničku. Trochu horší to bylo v zahraničních závodech, na jaře jsme měli docela velkou marodku, během sezóny se to ale zvedalo a už jsme se dokázali prosazovat i tam. Mladý kluci ale potřebují ještě rok, dva než budou hotovýma závoďákama konkurenceschopnýma v zahraničí.

A je ještě něco dalšího, co byste v příštím roce chtěli změnit, zlepšit, udělat jinak?

PK: Určitě se vyvarovat nemocem, protože během února a března nám tady proběhla nějaká viróza. Proto jsme hodně rádi, že můžeme spolupracovat s ForActivem, to nám v tomto směru hodně pomáhá. A další věci typu zefektivnit cestování, aby lety nebyly brzo ráno nebo pozdě večer, abysme se ze soustředění nevraceli pozdě večer ze třiceti stupňů do pěti pod nulou. Budeme o tom teď mít na soustředění speciální blok na jedné přednášce, vyhýbat se hromadné dopravě, snažit se co nejvíc minimalizovat možnost nějaký nákazy.

Logistika týmu, organizace, to musí být všechno náročné, je to jen na vašich bedrech?

PK: Ano, to řešíme my jako vedení, jsme na to dva jako sportovní ředitelé, logistiku mám z osmdesáti procent na starost já, druhou část řeší kolega Jirka Petruš. Je to náročný, ale je to součást práce vedení. Pak s námi jezdí trenér Aleš Řehoř, který má na starosti trénink, takže my řešíme hlavně management týmu.

A když půjdeme ke zdraví a kondici, tak vy si vybíráte doplňky stravy i na základě krevních testů, co všechno vůbec ještě sledujete v rámci nějaké péče o kondici jezdců?

PK: To je spíš otázka na trenéra, v rámci krevních testů samozřejmě sledujeme hodnoty, co je potřeba doplnit, nejvíc t sledujeme železo, kyselinu listovou a pak samozřejmě i všechny vitamíny a minerály, co se dají vyčíst z krevního obrazu.

Z našich doplňků používáte Nexgen od Reflexu, Extra-C, Vitamín D, Liquid Iron, kyselinu listovou a tak dále…pozorujete nějaký pozitivní vývoj z hlediska imunity, celkové kondice?

AB: Jak můžu objednat všechno, co potřebuju, tak mám určitě větší imunitu a i víc energie do tréninku a do závodů. Tuhle sezónu mi hodně pomáhaly elektrolytické prášky od Puhdistama, ve vedrech, co byly, abych nedostával křeče při tréninku i během závodu. Takže si myslím, že ty změny jsou viditelný.

Když to řekneme úplně jednoduše, tak fungující doplňky se poznají v prvé řadě tak, že člověk i při zátěži není rozsypaný, nepřijde na něho nemoc, neodpadává tolik. A pak je samozřejmě ještě spousta dalších věcí. Vy si mimo jiné objednávate i ostropestřec, s tím jste spokojení?

AB: Ten používám i já osobně, hlavně při závodech, kdy dáváme všechny ionťáky, gely, tělo a trávící systém dostává zabrat, takže při závodech to dávám, abych uvolnil trávícímu traktu a líp se mi závodilo.

Adame, a když se vrátíme k týmu, jak probíhalo vaše sžívání se se staršími kolegy?

AB: Myslím si, že poměrně dobře. Sice jsme v závodech ze začátku nekomunikovali tak dobře jako oni mezi sebou, ale myslím, jak jsem se začal zlepšovat a rozjíždět, tak jsme začali komunikovat úplně stejně a v podstatě si sedli úplně v pohodě. Potom ke konci sezóny už bylo vidět, že jsem platný člen celého týmu.

Každý jezdec má nějakou specializaci, jaká v tuhle chvíli vaše role? Už se začínáte někam profilovat?

AB: Já se pořád trochu hledám, určitě ze mě nebude nikdy žádný vrchař nebo jezdec na celkový pořadí, protože na to nemám úplně váhu, ale myslím si, že jsem dost rychlý závodník, umím jet dobře v tempu, takže si myslím, že něco jako klasikář do těžkých závodů s menšími kopci budu ideální.

A co pro vás konkrétně byl v letošní sezóně největší úspěch, čeho si ceníte? Byl jste, jestli se nepletu, v Polsku na závod Solidarita, kde jste byl celkově devátý a v jedné etapě čtvrtý…

AB: To byl asi první můj úspěch, potom si hodně vážím devátých míst na závodě Okolo Slovenska v etapách, tohle jsou asi moje největší úspěchy.

A jaké jsou plány na sezónu další? Na co se nejvíc těšíte, co považujete za vrchol?

AB: Myslím, že tuhle sezónu jsem se tak nějak srovnal do velkého závodění. A do příští sezóny si asi teď na soustředění vyhlídneme nějaký konkrétní cíle, konkrétní závody a budeme se snažit do toho jít naplno.

A co týče výběru závodů, jakým způsobem to probíhá? Je to na diskusi celého týmu, nebo to určuje vedení?

PK: Tohle řeší vedení, závodní kalendář se řeší po Mistrovství světa, kdy vychází nový kalendář na příští rok, což je první půlka října. Musíme komunikovat se všemi pořadateli, abysme na ty zahraniční závody dostali pozvánky. Máme nějakou hrubou kostru, všechny české závody, poháry, Mistrovství republiky, Czech Tour, závod Okolo Jižních Čech a k tomu dolaďujeme ten zbytek. Tradičně začínáme v Chorvatsku na jaře, kde je série tří relativně prestižních závodů. To jsou první závody, v ten termín téměř jako jediné v Evropě, konkurence je vždycky velká, je tam spousta development týmů, týmů kategorie world tour. Tam už máme jistotu startu a potom chceme tým hodně směřovat na závody ve Francii a v Beneluxu, samozřejmě i závody v okolí v Polsku a Slovensku. A řešíme to samozřejmé i s ohledem na složení týmu, když jsou kluci spíš takoví klasikáři, rychlejší závodníci, typického vrchaře máme dejme tomu jednoho, dva, takže určitě nebudeme mít osm, deset závodů, který jsou jenom v kopcích, protože bysme tam neměli koho poslat, ale spíš řešíme ty závody ve Francii, Beneluxu se zvlněným terénem. Takže jde o to, aby to na ty kluky nebylo hodně, aby sezóna byla vyvážená a měla nějaký smysl. A pak se samozřejmě chceme dostat na prestižní závody, kde by se kluci mohli ukázat.

Zmínil jste, aby toho nebylo hodně, jak velký rozestup musí být vůbec mezi jednotlivými závody, aby se člověk stihl dát nějakým způsobem dohromady a zregenerovat?

PK: Ze začátku sezóny je závodů víc, kluci nejsou unavený, my se to snažíme modelovat do nějakých bloků, aby jeli maximálně třeba dva etapový závody za sebou, hlavně ti mladší. Pak třeba volnej víkend, potom třeba nějaký jednorázový závod, pak už zase může nastoupit etapák. Mají kolem padesáti závodních dnů za rok, od března do září, takže tam ty počty jsou jednoduchý. A samozřejmě někdy v neděli skončí závod a cestování, a ve středu už se jede na další závod. Ale jak říkám, chceme dávat maximálně dva etapáky po sobě, nebo etapák, který je v našem případě kolem čtyř, pěti etap, pak další víkend třeba jen dva jednorázové závody, aby byl prostor na regeneraci větší a jel na ty závody člověk odpočatý a mohl podat maximální výkon. Někdy to samozřejmě nejde, závodů je víc, je nějaká marodka, ale základní systém je takovýto.

Řešíme nějakým způsobem psychiku, duševní hygienu?

PK: Trenér musí být psycholog, vyloženě sportovního psychologa nemáme, když někdo z kluků projeví zájem, tak jsme schopný mu v tom pomoct. Zatím to tak nebylo, ale spíš se snažíme my, když se něco nepovede, být klukům oporou.

A když ještě půjdeme k regeneraci, tak řešili jste nějaké problémy jako třeba klouby, zažívání nebo spánek?

AB: Žádný vážnější problémy v tomto směru jsme neřešili, špatný zažívání se sice řeší často, ale není to žádný extrém, to je víc věc jídla než vitamínů. Samozřejmě to jde doplnit nějakými minerály, ale spíš si musíme dávat pozor na to, co jíme a potom to trávení může být dobrý nebo špatný.

Musíte se hodně hlídat, být ve střehu, hlídají vás i kolegové? (smích)

AB: Vyloženě se nehlídáme, možná si někdy koukáme po talířích, spíš se musíme hlídat v tom, že jsme každý závod na jiným hotelu, v jiné zemi, to jídlo je prostě jiný, takže samozřejmě dáváme pozor, abychom ráno nevstali, nebylo nám blbě a nemohli závodit, ale zároveň musíme koukat na výživový hodnoty, abychom měli dost všeho.

Když jste se teď nějakým způsobem v rámci týmu začlenil, co byla zpětně největší výzva?

AB: Největší výzva byla přejít z juniorského závodění do mužského. Závodní kilometry a intenzita celkově. V těch juniorech jsou všichni na začátku draví, takže se jezdí prostě od startu do cíle, ale ty závody mají do 40 km. Tenhle rok už měly hodně jinou strukturu, byly o dost delší, i ty etapový, takže hlavně z tohohle hlediska to bylo těžký. Z hlediska tréninku to až tak těžké nebylo, protože jsem byl zvyklý trénovat už dost hodin, ale z toho závodního hlediska už je to je úplně něco jiného, když já devatenáctiletý najednou závodím s někým, komu je dvacet osm a je hotový závodník.

Takže už jde i to rozložit síly a taktizovat…

AB: Určitě, ale změnilo se i týmové hledisko, v těch mládežnických kategoriích jsem v podstatě vždycky jezdil sám na sebe a nějaká týmovost tam ne vždycky fungovala. Takže tenhle rok byla výzva i v tom, že nezávodím sám za sebe, ale musím pomoct ostatním, jsem tam pro ty lidi, kteří to v tom závodě potřebují a mám tu povinnost, svůj zájem tam pro ně být.

To je asi role, kterou si prošel každý v tom týmu, je to tak? V čem vlastně konkrétně spočívá ta podpora?

AB: Říká se tomu domestik a spočívá to v tom, že jezdíme leaderům pro pití do auta, pro jídlo, když si řeknou, aby oni nevyčerpávali ty síly a jeli schovaný v balíku a my jim dojedeme, pro co si řeknou, když je někde ostrá zatáčka před kopcem, tak je vezmeme za sebe do háku a odvezeme je tam, aby měli tu správnou pozici, aby třeba jako Tomáš Přidal mohli do toho kopce najet na pozici, na které chce a v klidu, aby se tam nestresoval.